31. 1. 2018
Nemoci řádí všude kolem, a tak jsme byli rádi, že do Rybičky za námi, Pavlíkem, Žofinkou a Josefínkou dorazil ještě Theo! I v tomto komorním počtu jsme si ale užili hezké dopoledne. Zazpívali jsme si naší seznamovací písničku, při které jsme zjistili, že mezi nás přišla Červená Karkulka v podobě Žofinky, která si proto odmítala sundat svou čepici.

Zanotovali jsme si také naše oblíbené písničky a samozřejmě ani básničky nesměly chybět. Kromě stálic, které nesmí nikdy chybět, jsme jezdili do různých pater, psali na záda dlouhý dopis babičce a naučili jsme se i novou chodicí básničku:
Obr dělá obří kroky
celé týdny, celé roky,
obr je můj kamarád,
po světě s ním chodím rád.


Nezapomněli jsme si ani zatancovat a pak hurá zahnat hlad při svačince.

Pak jsme si zahráli divadlo. Dnes bylo o želvě a zlomyslném zajíci. Zajíc, jako nejrychlejší zvíře v lese, se želvě vysmíval a dobíral si ji kvůli její pomalosti. Aby ji co nejvíce ponížil, vyzval ji nakonec na závod. Želva souhlasila, a tak děti mohly závody odstartovat. Zajíc vyběhl a nechal želvu daleko za sebou, ale když už byl skoro v cíli, řekl si, že počká pod stromem a proběhne cílem až před zraky želvy, aby ji zesměšnil co nejvíc. Jak to ale želvě dlouho trvalo, tak zajíc usnul a želva kolem něj prošla do cíle jako první. Zajíc byl poražen a vyhrál ten, kdo je rozvážný a vytrvalý.


A nakonec jsme si želvičku také vyrobili a takhle se nám povedla:


A samozřejmě zbyl čas i na herničku a povídání.


Snad se příště sejdeme už všichni a zdraví!
Těší se tety Jitka, Jarka a Zuzka