10. 1. 2018
Ve středu jsme se sešli v hojném počtu a přivítali jsme mezi sebou i spoustu nových kamarádů, a tak jsme ani nemohli začít jinak než tradiční seznamovací písní Kluci a holčičky, abychom si zapamatovali všechna jména.

Adriánek se zatím bál s Žabičkou mluvit, ale časem se jistě rozkouká a osmělí.

Poté jsme popadli hudební nástroje a celá Rybička se rozezněla zvuky známých lidových písniček. Upozornili jsme Andulku Šafářovou, že nemá doma husičky, sloužili tři léta, pobízeli Káču, aby utíkala před kocourem, zpívali, že prší prší, cib cib cibulenka a další a další písničky.

Pak přišel čas na básničky a trochu pohybu, a tak se kutálela brambora, lezlo se po žebříku, jako medvědi jsme postavili dům, zahráli jsme si na bedlu, kterou rozbolely nohy, a naše nejmenší potěšily i říkanky Paci, paci a Kovej kovej, kováříčku.
A když už jsme se tak pěkně rozhýbali, přešli jsme rovnou do tance a naučili jsme naše nové kamarády Žabičku zelenou a samozřejmě naši oblíbenou Ide ide slon. Pak jsme si všicni ještě zatančili Pásla ovečky, Kolo mlýnský a také jsme se nafoukli jako bublina, a když bublina praskla, tak nám z toho tak vyhládlo, že jsme se rovnou pustili do svačiny.

Po svačince přišel čas na divadlo. Tentokrát bylo o smutném vánočním stromečku, který v sobotu odstrojili, a tak brečel, že už není tak hezký a nikdo nepozná, že je vánoční. Ježek mu nabídl, že ho ozdobí jablíčky, ale byl malý a na stromeček nedosáhl, žabička na něj doskočila, ale k ozdobení měla jen kapičky vody, které stekly dolů, medvěd měl na ozdobení jen lístky ze svého doupěte, ale pak naštěstí přiletěli ptáčkové a stromeček osídlili a tím ho natrvalo ozdobili.

Děti divadlo pozorně sledovaly a dvojčátka Filípek s Kryštůfkem pomáhala na jevišti.


Nakonec jsme si vyrobili takový stroměček a ptáčky také domů, aby se nám nestýskalo po vánoční výzdobě.

A takhle se nám to všechno povedlo:

Příště na všechny opět moc těší tety Jarka a Zuzka!