22.11.
Ve středu se žabky a pulci sešli ve vyrovnaném počtu, a tak bylo o zábavu postaráno.
Přestože se tentokráte sešly všechny známé tváře, nesměla po pozdravu chybět úvodní uvítací píseň panenky Terezky.
Děti se chopily nástrojů a postaraly se i o playlist složený z oblíbených hitů jako Prší, prší nebo Já mám koně, ale do repertoáru jsme zařadili i další písničky z nových obrázkových kartiček, které nám vytvořila teta Terka, a tak jsme například několik let sloužili a vysloužili si kuřátko, husu a kačenku, nebo jsme fandili Káče, kterou honil veliký kocour.
Rozhýbání těla i mozkových závitů v podobě říkanek na sebe nedalo dlouho čekat. Zvládli jsme kutálet bramboru, lézt po žebříku jako žába, postavit medvědí dům, zahrát si na bedlu i letět do Afriky.
Také jsme si zatančili v rytmu našich oblíbených písní Žabička zelená a Ide ide slon, ale nezapomněli jsme ani na Kolo mlýnský.
A protože pohybu nikdy není dost, zapřáhli jsme koníčky do obručí, pak jsme si přes ně zaskákali jako pejsci, lezli jsme dírou jako hadi a nakonec jsme se nechali chytit do zlaté brány.
Pěkně nám z toho vyhládlo, takže byl nejvyšší čas na svačinu, protože s plnými bříšky se lépe sleduje divadlo. To tentokrát bylo o hvězdičce, která spadla na zem. Našla ji myška a děti jí poradily, že hvězda patří na nebe. Ale myška ji tam nedokázala vrátit, protože byla moc malinká, tak požádala medvěda. Ten byl sice velký, ale ne dost. A když ji tam nedokázala vrátit ani maminka Bára, která byla úplně nejvyšší, zdálo se, že to s hvězdičkou nedopadne dobře. Naštěstí ale zrovna vycházelo sluníčko a to vzalo hvězdičku na oblohu s sebou. Děti pak večer zkontrolovaly, jestli tam hvezdička opravdu září.
A aby se nám po hvězdičce nestýskalo, tak jsme si vyrobili taky takovou:
Děti nejvíce bavilo hlavně stříhání. Ale stříhaly i maminky, až vystříhaly takovéhle hvězdičky:
Snad nám to doma pěkně ozdobí, protože advent už klepe na dveře!
Na všechny se zase ve středu těší tety Jitka a Zuzka !