Dnes začal letní příměstský tábor Dobrodružství s Asterixem a Obelixem. Sešlo se 16 dětí, 12 kluků a 4 holčičky. Začali jsme scénkou, která vtáhla děti do děje, tedy do galské vesnice.
Druid Panoramatix zrovna experimentoval s novými lektvary...

když ho přišel navštívit jeho přítel Obelix. Panoramatix si jen na chvíli odskočil/-a, a tak mlsný Obelix využil příležitosti a několik lektvarů ochutnal. V důsledku toho se mu udělalo špatně a začal se zmenšovat, nejprve zhubl a pak se smrskl na velikost větší myšky.

Samozřejmě že ho pak jeho kamarád Asterix nemohl najít...
Druida Panoramatixe to velmi trápilo a hned začal vymýšlet, jak Obelixovi pomoci. Uvažoval o nových lektvarech a také požádal o pomoc děti. Ty se nastěhovaly do galské vesnice a staly se na celý týden Galy, na které je Asterix pasoval svým mečem.

Abychom si mohli pomáhat, musíme se znát, tak jsme si zahráli několik seznamovacích her. Některé s balonem...

... jiné třeba s dekou.

Pak se děti rozlosovaly do 2 týmů, vytvořily si názvy týmů, bojový pokřik a erb. Do práce se hluboce ponořili jak Lovci bouřky, ...

... tak i Hurikáni.

Týmy se pak vzájemně představily.

Také jsme si společně domluvili pravidla chování, která jsme si pro jistotu sepsali.

Po obědě Panoramatix potřeboval vypátrat, jak se pohybuje tekutina v těle rostliny, aby mohl odhadnout, jak se chovají lektvary v těle Obelixe. Děti pomohly namíchat několik barevných směsí, do kterých jsme dali bílé chryzantémy a listy pekingského zelí a zjišťujeme, jestli se nám rostlinky obarví.

No, všichni jsme moc zvědaví :-)

Rostlinky jsme nechali, sami se také napili a šli se trochu, tedy spíš pořádně, proběhnout na louku.

Zahráli jsme si několik honiček.


A také jsme si vyzkoušeli "Uličku důvěry". Někdo se bál trochu, jiný vůbec. Důvěra se buduje nějaký čas, to je jasné.

A protože jsme každý jiný, potřebuje me k tomu buď méně nebo více času.

Sílu jsme si vyzkoušeli při přetahování lanem.

Důvěru jsme pak ještě budovali ve dvojicích, kdy jsme se vzájemně prováděli labyrintem.

Jeden z dvojice měl vždy zavázané oči a ten druhý ho musel navigovat správnou a bezpečnou cestou k cíli. Dětem to šlo výborně.

Pak jsme zkontrolovali naše rostlinky. Vůbec jsme to něčekali, ale překvapilo nás pekongské zelí - to se krásně obarvilo nahnědo, nažluto a načerveno. Ostatní barvičky byly vidět také, ale zatím ne tak výrazně. Uvidíme, co zítra.

Týmy pak od Panoramatixe dostaly za každou hru "odměnu" v podobě kamenů s runovým písmem. Děti si znaky/ runy přepsaly to tabulky a až dostanou šifrovací klíč, zjistí, kudy vede další cesta k vysvobození Obelixe. Už aby bylo zítra :-)
