
Dneska všecky děti přivítala žabka. Ale moc veselá nebyla. Právě se totiž vrátila od paní zubařky.

Žabička o tom vůbec nechtěla mluvit. Ale její kamarádka želva, která s ní bydlí v jednom domečku, nám pak vyprávěla celý žabčin příběh:
žabka měla moc ráda bonbóny. Cucala je tak dlouho, až v sáčku už žádný bonbón nezbyl.
A její zoubky se během cucání nudily. Radši by kousaly mrkvičku, jablíčko nebo kedlubnu. Tak začaly hrát hru na rozpočítávanou a vždycky jeden z nich vypadl. Až zbyl ten poslední, který byl ale kvůli cukrům z bonbónů zkažený a žabka musela k paní zubařce, aby jí zub vytrhla.
A její zoubky se během cucání nudily. Radši by kousaly mrkvičku, jablíčko nebo kedlubnu. Tak začaly hrát hru na rozpočítávanou a vždycky jeden z nich vypadl. Až zbyl ten poslední, který byl ale kvůli cukrům z bonbónů zkažený a žabka musela k paní zubařce, aby jí zub vytrhla.
A protože nechceme, aby děti dopadly se svými zoubky podobně jako žabička, přinesli jsme si mrkvičku ...

... a při svačince si ji snědli. Někteří už během svačinky začali tvořit pomocí vodovek a štětce ...

... co to bylo? ...

... no přece to, co k podzimu patří ...

... - jak pouštíme u našich domů draky a padá nám k tomu listí.

Potom jsme si ještě zaskotačili v tělocvičně ...

... a najednou byl čas jít domů. Nějak rychle nám to uteklo!
Těšíme se na příště.
Těšíme se na příště.