19. června 2012
V Rybičce se o víkendu uklízelo a čisťounké koberce nestihly uschnout. A tak jsme dnes téměř vše absolvovali v tělocvičně. A vůbec nám to nevadilo!

Zpívali jsme s Terezkou, tancovali, cvičili,

no a i divadýlko využilo kulis tělocvičny. Pohádka vyprávěla o rybce Žofince, která se doma nudila, a tak se vydala na výlet. Plula stále dál a dál, pozorovala ostatní ryby, pokukovala po šnecích, krabech, občas narazila i na věci, co do moře nepatří. Žofince se na výletě líbilo, ale najednou si uvědomila, že by se měla vrátit domů. Ale kudy? Najde cestu zpět? Hledala, ale dostala se do slepé uličky. Rozplakala se. Naštěstí to zaslechla velká moudrá ryba, která se jí zeptala, co se jí stalo. A jakou prý má moře u nich doma barvu? No tu nejkrásnější modrou na světě, vysvětlovala Žofinka. Tak to už ta moudrá ryba hned věděla, kam ji poslat. Žofinka doplula domů a byla moc šťastná, že je zase doma! A co z toho plyne pro Hvězdičky? Vždycky musí koukat, kde mají rodiče, aby se někde neztratily!

A co dnes Hvězdičky tvořily? No samozřejmě moře plné ryb!

Moc je to bavilo! No jen se podívejte!

Že byste hned také jeli k moři, že?