Želvičky dnes ráno postrádaly svoji milou a šikovnou tetu Zuzku, která onemocněla, tak se musely spokojit s náhradou, ale snad to byl i tak hezky prožitý čas a spolu s dětmi a maminkami jsme si to užili.


Kristýnka na začátku přivítala děti a že nás bylo hodně tak nám to zabralo nějakou tu chvíli, ale pak už jsme se pustili do dnešní pohádky, která byla vlastně bajkou.
V savaně žil lev, který je všeobecně považován za krále zvířat.
Jedno horké poledne si našel svůj oblíbený stín u stromu a usnul.
Ke stromu přiběhla malá myška, která si chtěla ze stromu utrhnout své oblíbené bobulky, aby lépe na ně dosáhla vyskočila na něco, co se náhle pohnulo. Myslela si, že je to nějaký velký balvan a on to byl lev.
Než se stačila nadát, lev ji chytil za ocásek a rozzlobeně na ni koukal a už už ji chtěl zhltnout.
Myška prosila o milost a slitování. Vždyť pro tak velkého lva bude jen jednohubkou, která ho ještě víc podráždí.
Myška lvovi slibovala, že mu jeho dobrotu určitě někdy vrátí.
Lev se tomu upřímně zasmál, ale nakonec myšku pustil.
Jedneho dne přišli ke stromu lovci a nastražili pod ním síť a když do jeho stíhnu přišel v poledne lev, chytil se do sítě a nemohl se z ní nijak dostat. Po mnoha pokusech už jen žalostně zařval.
Ten jeho řev uslyšela myška. Utíkala, aby zjistila co se stalo.
Uviděla lva jak se bezmocně houpá v síti na stromě.
Začala usilovně přemýšlet jak by lvovi pomohla a lev na ni koukal a říkal, že ona sama nic nezmůže.
Ale pak na to přišla. Vyskočila na síť a začala ji kousek po kousku svýmu ostrými zoubky prokousávat.
A tak lev za chvíli vyndal jednu tlapu ven, druhou, pak hlavu a nakonec vylezl celý.
Ten byl šťastný! A od té doby se ti dva - lev s myškou - stali nejlepšími kamarády.
Po pohádce jsme s dětmi zpívali spoustu oblíbených písniček a říkanek.
A dali jsme se do vyrábění myšek - podobných té z naší bajky.


A když už se nám nechtělo tvořit - dodělají to přece maminky - tak my jsme se vydali řádit do naší minitělocvičny a herny. Chodili jsme přes lavičku, dělali kotrmelce i váleli sudy, prolézali obruče a nebo házeli míče do bedýnky. Děti byly moc šikovné a všem jim to moc hezky šlo.


A nakonec už byl čas jít domů, tak jsme se rozloučili. Tak hezký týden a ve čtvrtek AHOJ!