Dnes to vklubu pěkně krákalo, příběh byl totiž o vránách a havranech.Začalo to tak, přiletěla vrána, sedla na trní, přiletěla druhá, sedla vedle ní... no a už tu byl zamilovaný páreček a zanedlouho přišly na svět havraní mláďátka. Jenomže jak to i u zvířecích dětiček chodí, pěkně zlobí rodiče. Pořád jen, my máme hlad, já si chci hrát... a tak už toho měla maminka vrána dost a chtěla volno, hlídat musel táta havran. Jak tak lítal pro zrníčka na pole, zjistil, že ho pozoruje starý havran. Dali se do řeči a starý havran si stěžoval, že je na větvi sám, že se nudí...v tom tátovi svitlo - pojď k nám, tam je veselo. A tak se taky stalo, starý havran se stal strýčkem, který s radostí občas pohlídal zlobivá havrančata a maminka s tatínkem si mohli občas vylítnout z hnízda...
No nepřipomíná vám to něco maminky, taky bychom někdy mohly svěřit svá dítka tatínkům...
Pak jsme si i takovou havraní rodinku vytvořili...
zuzka


