Dnes už nás příšly potěšit opět známé holčičky, kterým klub vyloženě chyběl a prolétavaly klubem jako ty naše vrány v příběhu. Ale nejprve jsme se přivítali, resp. Kristýnka chtěla, ale přes velkou mlhu nic neviděla a tak jsme museli rozfoukat velký vítr a poprosit sluníčko, aby svymi paprsky rozpustilo mrak mlhy. No a děti foukaly, sluníčko vykouklo a mlhu jsme zahnali, přivítali jsme se a vrhli se na divadlo. Dnes šla Kristýnka se svým pejskem na procházku, šli okolo pole, už bylo zorané a slyšeli podivné zvuky, samé kráá krráá.. Najednou spatřili hejno obrovských černých ptáků, jak pořád něco sbírají do zobáků. Děti je poznaly - byly to vrány. Ty se k nám vždycky slétnou na zimu a místo zpěvných ptáčků slyšíme jenom krá, krá. Tak si děti zahrály na vrány sbíraly si každý do svého hnízdečka nějakou dobrotu. Pak jsme si i o ptáčkách zazpívali, zacvičili a nakonec jsme i nějaké výtvarně ztvárnili. Tak zase příště ahoj v klubu.





