close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Listopad 2011

Žabky si vyprávěly o zlaté rybce

8. listopadu 2011 v 17:07 | Lucka |  Žabky a pulci
Ve středu ráno jsme zasedli kolem obloženého stolu a čekali, že budeme v klubu snad dneska sami? Ale za chvíli se otevřely dveře a přišlo k nám několik dalších maminek se svými dětmi. Po zpívánkách si děti sedly na židličky a začala pohádka. O čem? O rybáři, který vylovil z moře rybku, tu zlatou.
No a ta mu splnila, tedy spíš jeho nenechavé ženě, tři přání. A když si žena chtěla potykat s bohem, tak zámek zmizel a ona byla zase ve své chatrči.
Potom děti malovaly rybičky, které jsme ulovili na prut.
Když jsme si dost popovídali a pohráli a snědli všechny koláčky, vydali jsme se na cestu do zoo. Terezka mi připomíná, že jsme tam viděli malé želvičky, co se letos vylíhly těm veeeelikánským suchozemským želvám.
Ahoj příště!

Kurz první pomoci

7. listopadu 2011 v 15:42 | Jika, Olga |  Kurz První pomoci
Kurz první pomoci zážitkovou metodou pořádáme 10. a 12. října 2012. Kurz je veden lektorkami MUDr. Janou Vávrovou a Lenkou Navrátilovou, DiS., podle metodiky ZDrSEMu.
Letos je cena významně dotována Magistrátem hl. města Prahy, cena 300 Kč/6hod výuky rozdělených do dvou dopolední. Během kurzu je zajištěno hlídání dětí zdarma. Výuka probíhá ve skupině 4-15 účastníků.
Přihlášku získáte na jitkakaf@centrum.cz, tel.: 603 461 893.

Ke dni 2.10 2012 je již plný maximální počet účastníků, další zájemce. Pokud máte o kurz zájem, můžete se předběžně přihlásit, plánujeme dotovaný kurz s hlídáním dětí zopakovat buď ještě do konce roku nebo v roce 2013.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kurz první pomoci v MK Rybička (říjen 2011)


S narozením potomka se asi u většiny matek dostaví strach o zdraví svého dítěte. Člověk najednou zjistí, že potřeba poskytnout pomoc se může týkat jeho osobně. Častěji se naskýtá otázka: "Co bych dělala, kdyby…?" Vzhledem k mé nevědomosti mě při takových představách zachvátila především panika, přestože se považuji spíše za racionálního člověka. Právě proto jsem si od narození syna přála projít nějakým kurzem první pomoci.
Z mých zkušeností s poskytováním první pomoci se mi matně vybavuje jakýsi rychlokurz na základní škole, kdy jsem se snažila oživit figurínu dýcháním z úst do úst. Má snaha však byla většinou pubertálních spolužáků oceněna pouze smíchem a ironickými poznámkami. Od té doby jsem se s kurzem první pomoci nikde v rámci středoškolské ani vysokoškolské docházky nesetkala.
V reálném životě se samozřejmě nejedná pouze o poskytnutí pomoci dítěti, ale například člověku zraněnému při autohavárii nebo kdekoliv jinde. Protože bych se nerada zapojila mezi účastníky těchto událostí, kteří jsou situací ochromeni a zmohou se pouze na zavolání záchranky, přihlásila jsem se do kurzu první pomoci v Klubu Rybička.
Jednalo se o dvě dopoledne s lektorkami ZDrSEMu (systém zdravotních seminářů první pomoci), jmenovitě s Lenkou Navrátilovou, DiS. a MUDr. Janou Vávrovou.
Kurz probíhal formou zážitkové metody hned od prvních minut semináře. Po seznámení se s obsahem semináře jsme byly (6 maminek) přivolány k simulaci autonehody ven před budovu. Troufám si říci, že většina z nás byla nahranou nehodou zaskočena a chvíli trvalo, než jsme si se situací nějakým způsobem poradily. Účastníkem nehody byl totiž i kojenec, kterého spolu s jeho matkou srazilo na přechodu pro chodce auto. Ještě při psaní těchto řádků se mi vybavuje pocit bezmocnosti. V rámci našich začátečnických vědomostí jsme se snažily nějakým způsobem pomoci všem zraněným, i přesto, že jsme nejprve všechnu pozornost věnovaly panence kojence ležící asi půl metru od předního kola auta. Po návratu do budovy jsme si způsob poskytnutí první pomoci podrobně rozebraly a tak zjistily, kolika chyb jsme se dopustily, případně co jsme udělat měly, ale neudělaly.
Základem poskytnutí první pomoci jsou tři základní pilíře:

Ø rozhlédni se (zajisti bezpečnost - i vlastní)

Ø reaguj (uvědom si, kde se nacházíš; zavolej záchranku; zjisti stav zraněných a zajisti jejich základní životní funkce)

Ø rozmýšlej (umožni záchranářům přístup a neustále sleduj stav zraněného)
Součástí prvního dne kurzu byly také informace o poskytnutí první pomoci při vdechnutí cizího předmětu dítětem, což jsme jako matky velmi ocenily.
Druhé dopoledne lektorky věnovaly tématům poskytování první pomoci u krvácení, otrav, popálenin, úrazů hlavy a páteře. Součástí výkladu byly samozřejmě i reálné situace simulací nehod, jako například vpád lektorky do místnosti se zakrvácenou rukou, ve které byl velký střep, nebo předání kojence v bezvědomí s prosbou o pomoc. Psychicky náročné situace, které člověka naučí více než čtení pouček a při nichž je nejdůležitější zachovat chladnou hlavu a držet se hlavních pilířů poskytování první pomoci.

A co jsem si z kurzu odnesla především? Cennou zkušenost, základní vědomosti a větší pocit jistoty při případném poskytnutí první pomoci komukoliv.

Olga Kozánková

Listopadové hvězdičky a hřejivá jablíčka

4. listopadu 2011 v 11:34 | Lucka |  Hvězdičky
První setkání hvězdiček v listopadu bylo vpravdě podzimní. Sychravé počasí za okny, ale v klubu pěkně teploučko a veselo!
Zazpívali jsme si s kytarou a zopakovali jsme si všechny naše říkanky a tance.

Tolik nám u toho vyhládlo, že jsme pospíchali na svačinku. A když už jsme byli v tělocvičně, pokračovali jsme ve sportu. Trénovali jsme válení sudů, krmili gorilu barevnými míčky,

všelijak prolézali a přelézali kroužky a se zpěvem vodili malé pejsky na procházku.

Pak jsme byli dost vyřádění na to, abychom mohli soustředěně zasednout k tvoření.
Tentkokrát jsme si z krásně barevného, heboučkého a barevného ovčího rouna vyráběli veselá jablíčka...


jak se vám líbí?


Příště si vyrobíme lampionky na svatomartinský průvod!

Želvičky 3.11.2011 vrány

4. listopadu 2011 v 10:10 | zuzka |  Želvičky
Dnes už nás příšly potěšit opět známé holčičky, kterým klub vyloženě chyběl a prolétavaly klubem jako ty naše vrány v příběhu. Ale nejprve jsme se přivítali, resp. Kristýnka chtěla, ale přes velkou mlhu nic neviděla a tak jsme museli rozfoukat velký vítr a poprosit sluníčko, aby svymi paprsky rozpustilo mrak mlhy. No a děti foukaly, sluníčko vykouklo a mlhu jsme zahnali, přivítali jsme se a vrhli se na divadlo. Dnes šla Kristýnka se svým pejskem na procházku, šli okolo pole, už bylo zorané a slyšeli podivné zvuky, samé kráá krráá.. Najednou spatřili hejno obrovských černých ptáků, jak pořád něco sbírají do zobáků. Děti je poznaly - byly to vrány. Ty se k nám vždycky slétnou na zimu a místo zpěvných ptáčků slyšíme jenom krá, krá. Tak si děti zahrály na vrány sbíraly si každý do svého hnízdečka nějakou dobrotu. Pak jsme si i o ptáčkách zazpívali, zacvičili a nakonec jsme i nějaké výtvarně ztvárnili. Tak zase příště ahoj v klubu.

Losos v Bulharsku

1. listopadu 2011 v 15:24 | Vlaďka |  Losos
Kristýnka byla opět velmi mile překvapena, když viděla tolik dětí. Po chvilce povídání a představování jsme začali naši úvodní písničkou.
Dnes kromě dětí a maminek, byly s námi dvě babičky. Jedna z Bulharska a druhá z USA, tak nám bylo moc dobře!
Krteček se vydal na další ze svých cest. Rozhodl se, že navštíví svou kamarádku želvu v Bulharsku.
Než odletěl letadlem, nabalil si do baťůžku ty nejdůležitější věci. A které to jsou?
Protože jel k moři, sbalil si plavky, ručník a opalovací krém.
U moře v Bulharsku ho čekala kamarádka želva a kdybyste děti viděli co v tom moři krteček všchno našel?
Byly tam krásné kameny, rybičky, medůzy, chobotnice a mušle eněkteré z nich šuměly jako to moře..
S dětmi jsme se koukli i do knížky, kde jsme mohli vidět, co všechno v tom moři může být.
No a když se kretček vrátil domů o všem tom povídal svým kamarádům i našim dětem.

Písničky jsme měli dnes opravdu mezinárodní. Sabine s Gregorem nám zazpívali německy, Veronika s babičkou a dětmi bulharsky, Angela s dětmi a babičkou anglicky a se Zuzkou a Viktorem jsme zazpívali i českou písničku.
Přesunuli jsme se do vedlejší místnosti kde nás už čekal plný stůl dobrot.
Babička z Bulharska připravila Banicu sa sirene (slaný sýrový koláč), donesla i dva druhy sýrů (kaškaval a sirene) a sladké bonbóny.
A moc hezky nám povídala o Bulharsku, které není jen o moři, ale i krásných horách, planinách plných růží, ze kterých se vyrábí parfémy, ale i věci k jídlu apod.
Ukázala nám klasickou lidovou tvorbu - ručně vyrobené ponožky a dečku.
A dokonce jsme dostali jako Klub dárečky - růžový parfém v krásném dřevěném flakonku, dečku a magnet z Bulharska.
Bylo to moc pěkně strávené dopoledne a ještě jednou Veronice a její tchýni moc děkuji!
Dalším našim hostem by měla být Inna z Ukrajiny - 21.11.2011!