Po svačině a po písničkách vylezl z krabice had.
"Had leze z díry, vystrkuje kníry,
bába se ho lekla, na kolena klekla.
Nic se bábo nelekej na kolena neklekej,
já jsem přece hodný had, já mám všechny děti rád."
Ale ten náš had byl smutný, že je krátký. Naše dětičky však přišly na to, jak mu pomoci a přivázaly další kousky, aby byl had delší. Prodlužování nebralo konce, až byl had tákhle dlouhatánský. Ale my jsme se ho nebály, vždyť byl přeci hodný, jak říkal.
Děti se chytily za ruce a prolezly jako had celý klub. Každý si ještě navlékl svého vlastního menšího hada z těstovit i s pomalovanou hlavičkou.
Bohužel jsme neměly foťák.
V pátek zase naviděnou.