Nedávno byl nový rok a už máme únor. Pranostiky říkají: ,,Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky." Počasí je všelijaké, ale tentokrát Hvězdičky čas předběhly a sněhuláky jsme stavěli už 1. února. Kde jinde, než v klubu Rybička s úterním kroužkem Hvězdiček.

Řady maminek s dětmi navštěvujících náš kroužek se opět rozrostly. Potvrzovala to i hlasitost naší vařečkové, rolničkové a bubínkové kapely se kterou se pravidelně na začátku rozezpíváme.
Posilu nám dělala Zuzka, která vždy při své návštěvě profesionálně odtančí a odzpívá
,,Měl jsem myšku tanečnici". Pokud v ní máte ještě mezery jako třeba já s Maxmiliánem - můžete dát ruce v bok a začít:
,,Měl jsem myšku tanečnici". Pokud v ní máte ještě mezery jako třeba já s Maxmiliánem - můžete dát ruce v bok a začít:
Měl jsem myšku tanečnici
tancovala po světnici,
byla černá a bílá
každému se líbila.
Mrška byla od malička,
očka měla jako sklíčka
a pod krkem mašličku,
červenou jak růžičku.
Když jsem přišel ze dvorečka
točila se dokolečka,
dupla tam a dupla sem,
mrskla fouskem pod nosem.

Samotná výroba sněhuláků byla napínavá od samého počátku. Nanášení lepidla na podklad, vyrobeného Pavlou, provázelo nemalé nadšení. Následná aplikace vaty byla taktéž dobrodružná. Děti tentokrát nepracovaly samostatně, ale dohromady vytvářely 2 sněhuláky. Strašidelní sněhuláci se povedli. Nevím, jak dopadli ostatní, my jsme si odnesli bonusově nalepenou vatu na bačkůrkách a lepidlo i ve vlasech, ale jako vždy s dobrou náladou a spokojeni s krásně prožitého dopoledne.
Těšíme se na příští setkání…