Týden utekl jako voda a já jsem se Vašíkem vypravila do klubu a těšila jsem se na nové dětičky, které přijdou na Želvičky. A radost byla veliká, protože přišli i nové tváře. Žába si vzala svůj oblíbený domeček a už se písničkou se všemi seznámila. Začali jsme hned příběhem o sourozencích. Žabička našla míček a hledala svoji malou žabičku Kuňku, aby jí ho ukázala a hned si začaly spolu házet. Malou Kuňku hrála bravůrně Karolínka a tak nám házení šlo opravdu dobře. Později se z listí vyhrabal ježeček, který vyčmuchal jablíčko, jenomže už měl plné bříško, tak si vzpomněl na svého malého brášku Pepíka (toho hrála Eliška), že by mu jistě jablíčko přišlo vhod. Z povzdálí to pozorovala želvička a byla nějak smutná. Zjistila, že ona nemá žádného sourozence, žabka i ježek jí ale hned vzali mezi sebe a řekli jí, že to nevadí, že má plno kamarádů. A tak si hrály všichni společně. Ale za chvilku zase želva posmutněla, no jo, vy odejdete domů, bráška a sestřička půjde také a já tu zase zůstanu sama i děti odejdou z klubu... a tak nás napadlo, že ji sestřičku namalujeme. Společně s říkankou jsem postupně namalovala želvičku a děti pak měly ji obtahovat. Toho se chopily s velkou chutí a za chvilku malovaná želva zmizela, jak byla hezky maskovaná za klikihákama. No hlavně, že byla legrace.


Pak jsme se protáhli, zazpívali

a nakonec jsme si jednu želvičku ještě vyrobili domů, postačila nám k tomu suchá houska, jako krunýř, vystříhli jsme silné nohy a hlavičku a želva byla na světě.
Příště budem v malování pokračovat, když vás to tak baví, tak se na vás těšíme.