Dnes mezi pondělní žabky zavítal dokonce i jeden nový žabák Robert na zkušenou, jestli se mu bude u nás líbit.
Zatím většinou přihlížel, ale příště, až se více osmělí a zvykne si, tak se určitě zapojí do kolektivu našich Žabek. Zahájili jsme vítací písničkou, kdy se děti prohlédly v domečku.
Následoval příběh domácích zvířátek. Žabka vyprávěla o svých kamarádech ze statku o prasátcích, kravičkách, konících, ovečkách, slepičkách či husách jak se jim pěkně žije na statku.
Jedno telátko však nebylo spokojeno s tím jak vypadá, a když si tak stěžovalo na svůj vzhled, objevila se u něj kouzelná víla. Ta mu kouzlem pomohla změnit svou podobu.
Nebylo už černobílé, ale zelené - vypadalo spíše jako žabička, měla však jiné nožičky a místo kvákání bučela.

Stalo se to, co telátko nečekalo. Náhle jej nikdo nepoznával, nikdo si s ním nechtěla hrát(takový divný tvor, ten nás nezajímá), ani vlastní maminka kravička jej nepoznala. Bylo samo a to jej mrzelo ještě více, než jeho původní podoba.
Naštěstí si vše uvědomilo a začalo hledat kouzelnou vílu, kterou nalezlo.
Víla mu pomohla vrátit se do původní podoby černobílého telátka.
Všichni se k němu chovali tak, jak bylo dříve zvyklé a i maminka mu dala napít, což mu v zelené podobě odmítla. Zkrátka každý z nás má být rád takový jaký je a nesnažit se vypadat jako někdo jiný. Dále jsme si opakovali na zvířátkách jednotlivé barvy.
Barvy v písničkách jsme si zazpívali a doprovodili se na hudební nástroje.
A pak hurá se protáhnout. Zahrály jsme si několik společných her a pak cvičily na karimatkách.
Ani lavičku jsme nenechaly odpočívat a pořádně se po ní prošly.
Obkrelením své ruky jako tvaru ostrova a dokreslením obrázku tak, jak bychom si přály jak by mohl ostrov vypadat. Takto jsme ukončili dnešní společné setkání.