Dnešní setkání pondělních žabek bylo poněkud jinačí, než obvykle. Vlaďka, která pravidelně vítá děti s příběhem tentokrát nepřišla a tak ji zastoupila Kamila se svým příběhem ze života v rodině s malými dětmi. Nejprve jsme se všichni přivítali a prohlédli se v domečku.

Pak začal příběh o jedné rozpustilé dívence jménem Veronika, která si jen a jen ráda hrála a moc svou maminku neposlouchala.

O všem ji maminka musela mockrát říkat a né vždy vše udělala bez odmlouvání. Ani poslouchání Veronice moc nešlo. Zkrátka maminka s ní měla hodně práce a starání. I když jí mockrát domlouvala, aby poslouchala co se jí říká, nebylo to moc platné, Veronika si zkátka dělala co chtěla.

To se jí však také nevyplatilo. Jednou jí maminka vzala s sebou na nákup do obchodního centra. Než tak spolu vstoupily řekla jí, že se musí držet neustále spolu a nesmí se schovávat, aby se neztratily jedna druhé. Veroniku však velmi brzy přestalo bavit maminku neustále sledovat a tak se někam zakoukala a najednou maminka nebyla nikde. Veronika ji sice začala hledat, ale vyznat se mezi regály se zbožím a najít maminku se jí nepodařilo.

Tak si smutně sedla tam kde byla a začala tam plakat. Maminka ji samozdřejmě také hledala, ale ani jí se to hned nepovedlo. Smutek a strach o Veroniku ji ovládl a nepřestávala dcerku hledat. Naštěstí si plačící Veroniky všiml jeden prodavač a zeptal se jí co se stalo. Veronika se přiznala, že se ztratila a prodavače napadlo, že má u pokladny mirofon, kterým mohou maminku přivolat a to také hned udělal. Jakmile maminka uslyšela hlášení o ztracené Veronice hned zamířila ke zmíněné poladně a Veroniku tam celá šťastná našla.

Z tohoto dne si tedy Veronika odnesla ponaučení, že je třeba více poslouchat a sledovat svou maminku, protože ne vždy se kolem nás najde někdo, kdo je nám ochoten a schopen pomoci, když se nám něco podobného stane. Děti si prohlížely představitele i kulisy příběhu.
Následovala debata o vlastních zkušenostech z návštěv obchodních center či jiných nákupních akcích.

Vzhledem k blížícímu se Mikuláši jsme nejdříve zpívali písničky s touto tématikou, ale protože jich až zase tolik není, přešly jsme na naše oblíbené skladby za doprovodu hudebních nástrojů.

Pak se šly děti a maminky protáhnout do vedlejší místnosti.

Zezačátku jako žížaly prolézaly kroužky a pak předváděly různá zvířátka - žabky, čápy, hady nejvíce děti bavilo válení sudu po karimatkách.
