Semináře o agresivitě se ve středu 9. 12. 2009 zúčastnilo 5 maminek, 1 tatínek a 3 děti jako doprovod posluchaček.
Paní MUDr. Zuzana Lebedová, psychoterapeutka, psychiatrička sezení uvedla představením své osoby a pak se představili i my, zúčastnění posluchači.
Paní doktorku zajímalo, proč jsme na seminář přišli, co konkrétně nás o této problematice zajímá a pak podle toho začala o agresivitě hovořit.
Agresivitu lze považovat za jeden ze základních lidských pudů, je to motor života v angličtině se tomu říká drive - stimul. Agresivitu máme v sobě geneticky uloženou všichni, jen její projevy jsou u každého z nás jiné.
Způsoby projevů a intenzita agresivity je dána jak vrozenými možnosti a sklony, tak také určitým prostorem a limity, který dítěti pomáhá vytvářet jeho okolí tedy rodina.
Každé dítě má své specifické potřeby. Rodina pomáhá dítěti v jejich uspokojování. Touto symbiózou dítě získává zkušenosti a také hranice - limity kam až může v uspokojování svých potřeb zajít.
Je vhodné, aby rodiče při společném soužití pomáhali svým dětem limity vytvářet.
Dítě si musí při svém vývoji osvojit kam, až může ve svých potřebách zajít a kam už mu to jeho okolí - rodina již nemůže dovolit zajít.
Projev agresivity může být důsledkem výskytu potíže, kterou dítě není schopno samo vyřešit. Rodič by mu měl s řešením pomoci a také poskytnout prostor k vyřešení příčiny agresivity, jak se v situaci chovat
Vytvořit určité zázemí a jistotu, že rodina mu je schopna s problémem pomoci.
Výstavba, pochopení a osvojení si určitých pravidel, chování či řádu světa kolem dítěte.
Přítomní rodiče se pak zapojovali do debaty s paní doktorkou s konkrétními příklady agresivity svých vlastních dětí a paní doktorka se jim pokusila v obecné rovině odpovídat.
Přítomné děti oživovaly tento seminář svou přítomností a zaměstnávaly všechny přítomné i "příkladnými" projevy vzájemné agresivity.
Samotné řešení je v takovýchto situacích velmi specifickou záležitostí jednotlivých rodičů a řešení situace či následná represe - reakce na agresivitu záleží na osobnosti každého rodiče a rodiny jako celku.
Na závěr jsme vzájemné setkání hodnotili a vyjadřovali jsme s čím novým a zajímavým jsme se seznámili.
Paní doktorka nám nabídla další možné setkání v příštím roce, protože tato oblast chování dětí velmi zajímá jejich rodiče a rádi se o příčinách a možnostech řešení dozvědí ještě více.
