Žabka na začátek děti přivítala a pak se zeptala, jestli si děti pamatují o jakých povoláních jsme si vyprávěli minule.

Děti si vzpomněly na kuchaře a zahradníka.

A dnes nás čekal někdo jiný! Kdopak nám do schránek nosí psaní a dopisy?
Ano - pošťák!

A dnešní vyprávění bylo přímo pohádkové. Byla to Poštovská pohádka.
Na jedné poště pracoval pošťák Kolbaba. Měl svoji práci rád, ale jednoho dne už byl z toho věčného běhání a chození, šlapání do schodů a z kopce dolů, celý unavený.
Sedl si na poště na židli a za chvíli usnul.Nikdo si toho z dalších pošťáků nevšiml a zamkli ho na poště.

O půlnoci ho probudilo tichounké šramocení. Myslel si, že mají na poště myši.
Náhle uviděl poštovské skřítky. Jeden třídil poštu na druhý den, druhý kontroloval balíky, třetí razítkoval atd.

Když to všechno udělali, začali hrát s těmi dopisy karty.
Pošťák nechápal jak to dělají, už to nevydržel a šel k nim. Skřítkové ho pozdravili a pozavli ať si s nimi zahraje.
Vysvětlili mu co, která karta znamená.

Dopis, který je psaný z "musu", na příkaz je nejstudenější, teplejší je ten co je pro kamarády a nejvřelejší je z lásky. Takový píše maminka svému dítětí nebo milý milé.
A tak si spolu hráli. Nakonec z toho Kolbaba opět usnul a ráno jej probudili kolegové pošťáci, když přišli do práce.
Ten den se Kolbabovi dostal do rukou dopis bez adresy. Komu ho má doručit, když neví kam?
Třeba je to důležitý dopis?
Domluvil se s poštmistrem, kterému pověděl co v noci zažil se skřítky, že se zase nechá zamknout na poště a vyzví od skřítku co a jak s dopisem.
A tak se i stalo. V noci opět přišli skřítci a zase hráli společně karty a když nakonec vynesl Kolbaba svůj dopis, všichni mu gartulovali - vynesl srdcovou kartu.
Skřítkové věděli, že je to dopis od Frantíka šoféra, Mařence, kterou má moc rád a chce si ji vzít.
A čeká na odpověď od ní.
Tak takový dopis musí přece ta Mařenka dostat!
A tak se milý Kolbaba vydal hledat slečnu Mařenku, která čeká na dopis od Frantíka, šoféra.
Prochodil spoustu měst, městeček i vesnic, ale žádnou Mařenku, která čeká na dopis od Frantíka šoféra nenašel. Už to byl přesně rok a den. A pan Kolbaba byl už moooooc unavený.
Sedl si na zem u silnice, když v tom jelo kolem auto. Bylo to náramné auto - bugatka, ale jela nějak moc pomalu.
Když u něj zastavila a pan Kolbaba poprosil o svezení, zjistil, že tam sedí vzadu smutný pán a vepředu smutný řidič. Zeptal se co je trápí. A pán odpověděl, že je smutný proto, že jeho auto jede pomalu. A proč jede pomalu? Proto, že jej řídí smutný řidič. A ten je smutný proto, že už rok a den nedostal dopis od své milované.
V tom Kolbaba vykřikl jestli se náhodou ten řidič nejmenuje Frantík? A on to opravdu byl Frantík.

"Člověče, vždyť vy jste poslal dopis bez adresy a ještě v něm bylo asi 8 hrubek! Já mám ten dopis pořád u sebe!" Jé, to byl Frantík rád. Rychle zavezl pana Kolbabu před dům, kde bydlela slečna Mařenka. Pan Kolabab jí ho hned doručil. Mařenka byla taky moc smutná, protože už rok a den čekala na dopis od Frantíka, myslela si, že už ji nemá rád, a tak pořád plakala.
Nejprve nechtěla dopis otevřit, protože tam nebylo žádné jméno ani adresa, ale pak ji pan Kolbaba přemluvil a když jej přečetla, věděl, že je pro ni od milovaného Frantíka.

To ji pak pan Kolbaba řekl, že Frantík čeká před domem na její odpověď.
To bylo rázem všude veselo a zanedlouho se konala veselka.
A do té doby nosil pan Kolbaba poštu ještě hrději, protože věděl, že každý dopis může být pro někoho moc důležitý.
Po pohádce jsme se s dětmi naučily písničku o pošťáku Patovi, a že nám to šlo!

A nakonec jsme se protáhli, zacvičili si a pohráli.


Tak příště se na Vás zase těšíme!!!