Závěrečné setkání v rámci kurzu Respektovat a být respektován
Konflikty mezi dětmi, vytváření návyků
Naše poslední setkání v rámci kurzu jsme začaly diskuzí okolo zadaných dětských výroků, které jsme obdržely zapsané. Nejprve jsme výroky hodnotily ze stránky pocitu - zde šlo o jednoduché vyjádření pocitu jedním, dvěma slovy, které asi dítě může prožívat při vyřčení takovéhoto výroku. Pak jsme rozebíraly, jak bychom reagovaly - oznamovací věta, kterou bychom zahajovali komunikaci s dítětem z naší strany. Jde zde o snahu identifikovat pocit dítěte, jeho přání či očekávání. Paní doktorky nás upozorňovaly na určité typy výroků, které by nebylo příliš vhodné při popsaných situacích užívat a které naopak ano.
Dále jsme probíraly formy zklidňování, když nás začnou emoce přerůstat - opuštění místa, počítání do 10, začít si zpívat, odvést pozornost jiným směrem, dýchání zhluboka a soustředění se na dýchání jako takové, odvrácení pohledu od zdroje emoce, procházka a zklidnění se při ní. Kolegyně se zmiňovaly, jak tyto situace řeší samy, pro ostatní to mohly být i možné cesty k řešení těchto stavů.
Já výroky - jak to učit děti, aby se naučily řešit konflikty mezi sebou. To je velmi specifická a nelehká role pro rodiče. Je důležité, abychom byli pro ně vhodným příkladem, aby to tedy od nás odkoukaly. Je vhodné pokud dojde ke konfliktu, zjistit také stanovisko obou stran nejen proč napadl jeden druhého, ale jak se pak cítí i strana napadená a snažit se situaci dále vhodně řešit. Přehrávání scének konfliktů s loutkami nebo pak i s dětmi je také pro všechny poučné. Může to být pro děti vzor, jak by měla situace vypadat - tzv. modelování situací - je to zdroj pro následnou rozmluvu a analýzu určitých problémů a příčin konfliktů.
Po konfliktu by měla následovat omluva, není to nic ponižujícího! Jde o to, aby dítě uznalo svou chybu, projevilo snahu o nápravu té chyby a má i úmysl aby se situace znovu neopakovala. Není však dobré nutit do omluvy - vznikl by jen neformální omluvný rituál (zvyk je se tak ledabyle omluvit jedním dvěma slovy), který by nevedl k výskytu nového podobného konfliktu. Nenuťte děti říkat "já už to nikdy neudělám" je to pro dítě ponižující.
Přijetí omluvy to by mělo být na druhém účastníkovi konfliktu. Je vhodné říci, že se omluva přijímá - i když s určitým vyjádřením se. Ne vždy je však možné omluvu přijmout ihned, chce to určitý čas.
Vytváření návyků
Ranní rituály a úklid - tyto dvě běžné činnosti si paní doktorky vybraly pro rozbor chování dětí v rodinách a vytváření návyků u dětí. Radily možnosti jak se chovat, abychom kolem sebe nešířily negativní emoce.
Například u ranního vstávání je dobré zachytit (na fotografiích) hlavní činnosti, které probíhají. Fotky pak poskládat do řádky na určité místo v bytě a pak nechat dítě s těmito fotkami postupně pracovat - odstraňovat ty situace, které už má za sebou, aby vědělo, co jej ještě čeká, či naopak vystavovat ty činnosti, které již zvládlo. Je opět vhodná i slovní přiměřená pochvala, komentář. Množství fotografií a operace s nimi záleží na věku a komunikativnosti dítěte. Pozor na zapovídání se či odvedení problému jiným směrem a tudíž jeho neřešení. Je vhodné vysílat dítěti signály, co nastane, když, ale není vhodné chtít mít vše ihned - doporučují se 2 až 3 avíza, upozornění.
Při proceduře úklidu nastává řada potíží. Děti se tomu musí postupně učit a rodiče mívají často přehnané požadavky vzhledem k věku dítěte. Úklid je pro dítě mentálně náročná činnost - musí se vzdávat něčeho, učí se třídit, co se kam dává a proč. Je vhodné jim to ukazovat a uklízet s dětmi. Opět nezapomínejme na komentování činností. Nácvik úklidu je běh na hodně dlouhou trať a vyžaduje hodně trpělivosti a nácviku od všech zúčastněných stran.
Na závěr jsme se seznámily s možnostmi řešení konfliktů mezi dětmi a k tomuto tématu měla řada maminek i mnoho vlastních zkušeností a komentářů.
