První kroky dětí vedly do výtvrané dílničky, kde si za pomoci Lucky a Zuzky vyrobily vlastní hudební nástroj-chrastítko.
Lenka jim pak venku rozdala role, oblékla rekvizity a už začala pohádka.
Babička, děda i malý Budulínek vzali své role vážně, ušaté lištičky byly také jako opravdické.
Ani se Budulínkovi nedivím, že se chtěl povozit na ocásku té nejstarší lišky, když tak lahodným hláskem lákala a slibovala.
Nakonec však zpěv a bubnování vylákalo liščí rodinu z nory ven, dědeček je pochytal do pytle a Budulínek byl osvobozen.

Po divadle nastal čas zocelit se na cestu za pokladem.
Trénujeme hod na lišku...co kdyby byla bojovná a nebezpečná?

Prolézáme pavučinou a nacvičujeme tak zdolávání překážek...

Na stromě roste hrášek a je moc dobrý, tak mlsáme ostošet...

A hurá na cestu za pokladem!
Musíme zdolat i divokou řeku Vltavu, v čemž nám naštěstí pomůže převozník...

A když nás všechny odvozil, hurá do lesa, hledat liščí noru.
Našli jsme ji podle postrácených chlupů.
Když jsme narazili na její doupě, začalo lákání lišek zpěvem, které nakonec zabralo.

A pak už zbývalo jen osvobodit Budulínka a ten nám ukázal, kde lišky ukryly poklad a to byla naše odměna za strastiplnou cestu.

Děkuji Lence, Zuzce, Lucce, Vlaďce za přípravu a všem maminkám a tatínkům za trpělivost při zdolávání náročné trasy...:)