V naší pohádce jsme se ocitli uprostřed lesa mezi zvířátky.
Žil tam i zajíc, který byl moc namyšlený a také hodná želvička.

Zajíc se želvičce často škodolibě posmíval a narážel na její rychlost.
Prý aby nepřekročila povolenou rychlost, cha cha. Smál se zajíc.
Jednoho dne už toho měla želvička dost a vyzvala zajíce na závody.
Vyhraje ten, kdo bude první v cíli.
Zajíc se tomu jen zasmál, s jistotou že samozřejmě vyhraje.
Druhý den přišli na lesní paseku i další zvířátka, aby želvičku povzbudila.
Když bylo odstartováno vystřelil zajíc k cíli jako střela a želvička jako vždy ve svém tempu.
Za chvíli si zajíc uvědomil, že má spoustu času, a tak se po cestě zastavil u kamarádky myšky, která mu nabídla výbornou mrkvičku.
Cítil se nějak unaveně, tak si na chvíli zdřímnul.
Mezitím želvička postupovala vytrvale k cíli.
Zajíc se probudil a vyběhnul k cíli, ale už bylo pozdě.
Želvička byla v cíli jako první!

S dětmi jsme si udělali taky závody a bylo u toho pěkně veselo. Hlavně, že všichni nakonec dorazili do cíle!




S maminkami jsme ještě dodělávali joja. Děti si chvíli malovaly a pak už obsadili hernu.

