Děti hned na začátku přivítala Kristýnka se Želvičkou.
Děti se pozdravily a zazpívaly i písničku.
Minule jsme stavěli nemocnici a dnes přišla na řadu škola.
Je spousta dětí na světě, které nemohou chodit do školy protože v jejich okolí, kam by došly, vůbec žádná škola není.
Také Adra se zajímá o tyto děti a my jsme jim po naší Mašince poslali zase pár penízků.
A po mašince už se dala do vyprávění naše stará známá Želvička.
Dnes vyprávěla o škole, která existovala hodně dávno.
Učil v ní prorok Elíša, kterého měly děti moc rády.
Na další školní rok se přihlásil i Timon se svým kamarádem Ezdrášem.
Jenže ve třídě bylo úplně plno, tak že si nemohli nikam sednout.
Kluci z toho byli moc smutní, ale Elíša dostal nápad!
Tu naši starou školu zvětšíme a přisatvíme další místnost.
A protože do té školy už chodili velcí kluci, řekl jim, aby si další den vzali sekyrky a jiné nářadí.
Timon zesmutněl, protože doma žádnou sekyrku neměli. Ale napadlo ho, že se půjde zeptat souseda. Pan soused sekyrku měl a Timonovi ji půjčil jen pod podmínkou, že na ni bude dávat velký pozor. To Timon slíbil, a tak si ji další den vzal s sebou do školy.
Kluci se s Elíšou vydali do nejbližší ho lesa, kde začali kácet stromy.
Když Timon pracoval měl velkou radost, že může takhle pomáhat, a že brzy budou mít školu. Když v tom najednou mu sekyrka vyklouzla a spadla do nedalekého potoka. Ten potok byl hluboký a dost kalný, že nebylo vidět na dno.
Timon byl nešťastný. Co teď? Zašel za Elíšou a pověděl mu co se stalo.
Ten mu řekla, aby hodil větev na místo, kde zhruba dopadla sekera. A za chvíli se stal zázrak!
Ta větv jakoby přitáhla tu sekyrku a za chvíli ji mohl Timon vylovit z vody.
Měl velikou radost a děkoval Pánu Bohu i Elíšovi za ten zázrak.
Po rozloučení s Kristýnkou i Želvičkou jsme šli navlíkat plody podzimu a dělat umělou slunečnici.
To vše můžeme využít hned příští týden, kdy budeme dělat podzimní dekoraci z dýně.
Mějte se hezky a těším se na vás příští týden!