To je krásný den děti, že jo?
Krtek už se na vás těší, ale nejdřív si zazpíváme písničku na uvítanou.
A už krtek leze ven a zdraví děti. Dnes nám ale příběh nepoví on, pozval dvě děti: Zuzanku a Péťu, ti nám poví, co zažili.
Večer si po koupání vyběhli jen tak v pyžamu na zahradu, že si ještě zajezdí na koloběžce.
Ale potichu! Aby je maminka neslyšela! Ta by je hnala čistit zuby a do postele a to se jim nechtělo. Vždyť je venku takový teplý večer.
Potichu jdou do garáže pro koloběžku a vtom slyší divné zvuky: funění, dupání a mlaskání.
Zuzka myslela, že to jsou divoká prasata, ale když se pozorně podívali, uviděli velkého ježka.
Jé! Takhle zblízka ho ještě nikdy neviděli. Kdyby ho tak mohli chytit a chvíli ho pozorovat...
Naštěstí byl venku děda a něco opravoval, ten ježka vzal a dal do kbelíku.
Zuzka s Péťou ho pozorovali, přemýšleli nahlas, co asi žere, co by mu dali pít a že by bylo úplně nejlepší, kdyby si ježka mohli nechat napořád.
"Dáme ho do klece místo morčete" napadlo Zuzku.
"Budeme ho krmit párkem a k pití mu dáme vodu. Takového mazlíčka doma jen tak někdo nemá. " vymyslel Péťa.
Tak přestěhovali morče do klece k druhému morčeti, aby měli na ježka místo.
Ale ježkovi se to pranic nelíbilo. Vůbec nechtěl žít v zajetí a jíst párky, chtěl na svobodu.
Ježkovi je nejlépe, když si sní to, co sám najde, když se může večer procházez zahradou a funět, mlaskat a dupat úplně podle svého.
Ještě že děda dětem jejich plány překazil a ježka večer místo do klece pustil na trávník. Tak bude bodlináč moci zažít další dobrodružství a vy děti, když budete mít štěstí ho možná také někdy večer uvidíte.
Po příběhu jsme zpívali s nástroji a cvičili.
Nakonec jsme si namalovali na nalepili ježka.
V pondělí zase na viděnou! Jitka