close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Noemova archa 7.11.

10. listopadu 2007 v 19:31 | Vlaďka |  Archiv
Dnes bylo dost deštivo a nevlídně, ale to nás neodradilo, abychom se sešli v klubu, kde nám bylo pěkně teploučko. Ten déšť se nám tedy dnes hodil, protože byl přichystaný nový příběh, kde velký déšť hraje skoro hlavní roli.
Ale začněme pěkně od začátku.
Kristýnka dnes v klubu přivítala Kačenku, Elišku, Lucinku, Aničku, Vojtu, Madlenku, Vítka a Beníka.
Představte si, že děti dnes mohly přijet svým vlastním autíčkem a jen co pěkně zaparkovaly před klubem,
učili jsme se hned dvě nové písničky a jednu dokonce s hudebními nástroji.
Pak jsme si řekli, že ne všechny děti mají možnost si prohlížet pěkné knížečky, a tak přijela Mašinka pomoci, do které jsme daly korunky, za které těm dětem něco koupíme a pošleme.
My jsme se podívaly do Bible na obrázky, kde byl Noe a jeho koráb.
Pán Bůh byl smutný z toho, že lidé na světě byli moc zlí a chtěl, aby se napravili. Naplánoval velkou potopu a kdo uvěří Noemu může se zachránit ve velké arše. Bůh dal Noemu přesné instrukce jak má loď vypadat, aby se tam vešlo co nejvíce lidí i zvířat.
Lidé se ale Noemu smáli a nevěřili, že na zemi může "téct" voda z nebe, když do té doby nikdy nepršelo.
A když po mnoha měsících práce byla loď dokončena, začaly do archy sami od sebe přicházet zvířata.
Nakonec tam vešel i Noe se svojí rodinou. Anděl za nimi zavřel dveře a už nikdo nemohl ven ani dovnitř.
A pak už jen pršelo a pršelo, celých čtyřicet dní.
Když už byli v arše hodně, hodně dlouho (víc jak půl roku to bylo) - jednoho dne otevřel Noe okno a vypustil krkavce. Ten chvíli poletoval, ale protože všude byla jenom voda zase se vrátil do lodi.
Za sedm dnů Noe vypustil holubici. Nějakou chvíli byla pryč a pak se vrátila s větvičkou v zobáčku. To už bylo jasné, že voda ustoupila a rostlinky začínají růst.
Za další týden vypustil další holubici a ta se už nevrátila.
Noe s rodinou mohli konečně vyjít ven i se všemi zvířaty.
Nejprve postavili oltář a obětovali ovci, jak bylo kdysi zvykem - to, aby poděkovali Bohu za jeho ochranu.
A Pán Bůh na znamení toho, že už nikdy takovou potopu nedopustí, udělal na nebi krásnou duhu.

Příběh skončil a my jsme šli vyrábět holubičku nebo krkavce o jakém jsme si právě povídali.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama